Levicový extremismus a moravismus

20. května 2012 v 22:10 | Prevzato
Dokonceni clanku o moravismu a extremismu...
Vztah moravistů a ultralevice nebyl navenek příliš intenzivní (komunisté byli viněni z likvidace moravskoslezské samosprávy, anarchistům je patriotismus cizí), spekulovalo se však o iniciování části moravského hnutí ze strany "proruských struktur" (k čemuž přispěla i aféra s údajnou spoluprací B. Bárty s StB). I kontakty moravistů s osobami z ruského konzulátu v Brně nebudily vždy důvěru. Všeslovanský sjezd v Praze, jehož se zúčastnila i moravská delegace, pořádali v podstatě ortodoxní komunisté (množství delegátů z různých zemí, včetně ČR, však bylo z krajní pravice) (Mareš 1999: 19-36). Vrcholem kooperace části moravistů s ultralevicí byla Sjednocená fronta, která vznikla na přelomu let 1999/2000. Její materiály byly publikovány především v týdeníku Nové Bruntálsko, blízkém ortodoxnímu komunistovi Ludvíku Zifčákovi. V říjnu 1999 zveřejnil přípravný výbor SF "Deklaraci Sjednocené fronty". Tento výbor byl složený ze zástupců Strany československých komunistů (SČK), Moravského a slezského informačního centra (MSIC), Hnutí za samosprávnou Moravu a Slezsko (HSMS) a Komunistické mládeže Československa (KMČ). Později se k SF přidaly i Komunistické hnutí Československa (KHČ), Hnutí korporativistické demokracie Čech, Moravy a Slezska (HKD), Sdružení bezpečné ulice (SBU) a Moravský spolek Brno (MSB). Místopředsedkyně HSMS Hana Ovčačíková, která se stala předsedkyní SF, však údajně neměla k angažování v SF mandát od svého hnutí. To se od jejích aktivit v SF distancovalo a na zemském sněmu jí z funkce místopředsedkyně odvolalo. SF vydala mj. "Manifest pro budoucí ustavení samostatného státního celku zemí Moravy a Slezska", v němž se mj. píše, že "nastal čas, ve kterém je nutné uvažovat o plném státoprávním osamostatnění se lidu Moravy a Slezska". Kritizovány jsou "oportunistické aktivity vedení "moravských" tzv. národních stran". V rámci "stávající ČR" je požadováno "ničím neomezované právo propagovat a uplatňovat ideu našeho suverénního moravoslezanství", "legislativně ustavit občanský status moravské národnosti", či "právo na uplatnění zákonného referenda o státní subjektivitě naší moravskoslezské vlasti na území jejího lidu." SF 15. 6. 2000 uspořádala v Brně tiskovou konferenci, na které se mj. prezentovala jako "generální pořadatel veškerých protestů" proti zasedání MMF a SB v Praze v září 2000 (Mareš 2001). Po neúspěchu své angažovanosti při této akci se SF stáhla do pozadí, ortodoxní komunisté kolem Zifčáka a mladého aktivisty Davida Pěchy seskupení v Komunistické straně Československa - Československé straně práce však i nadále občas využívají moravistickou rétoriku a v odkazech na své www stránce vedou Hnutí samostatné (což je chybně napsáno, správně má být samosprávné) Moravy a Slezska v kategorii "národně-osvobozeneckých" hnutí. Závěr Subjekty, tvořící moravské hnutí, až na naprosté výjimky nenaplňují kritéria etnického extremismu (většinou ani nejsou separatistické). Od roku 1989 však část z nich navázala spolupráci se skupinami z pravicově nebo levicově extremistické části politického spektra, které na Moravě působí. Přestože tyto kontakty moravskému hnutí výrazněji nepomohly, nebylo jimi ani zásadněji poškozeno. Moravistické organizace (včetně nově vzniklého zastřešujícího Svazu Moravanů) se v souvislosti se začleňováním do Evropské svobodné aliance - Demokratické strany národů Evropy (které odmítá extremistické skupiny) budou zřejmě snažit od kontaktů s extremisty definitivně oprostit. Využívání moravské rétoriky ze strany krajní pravice i krajní levice není do budoucna vyloučeno, avšak zřejmě bude probíhat pouze v omezené míře a v návaznosti na celkové postoje moravské veřejnosti k (etnicko)regionálním problémům. Poznámky / Notes 1) Při výzkumu demokratických (tj. neextremistických) formací uvedl Maxmilán Strmiska, že regionální strany nelze a priori ztotožňovat se stranami etnického charakteru. Ústřední význam má dle něj v této souvislosti teritoriální-regionální aspekt jejich identity, vazba k regionálně vymezenému společenství zájmů a "regionalizace" operačního prostoru, zatímco etnický moment, jakkoli rovněž důležitý, nemá pro kvalifikaci dané formace jakožto regionální strany žádný význam. Etnické (etnonacionalistické , subnacionalistické) strany mohou, ale nemusí být regionálními stranami - a naopak. Strmiska regionální strany vymezuje jako formace s regionálně ohraničenou voličskou základnou a mobilizačními zdroji, reprezentující sub-státní, regionální společenství zájmů, jako formace jež funkce politické strany v plné míře vykonávají v regionálně definovaném operačním prostoru, což je také kvalitativně odlišuje od "celonárodních" či lépe řečeno celostátních stran (Strmiska 1998: 11). Politolog Ferdinand Müller-Rommel hovoří o etnickoregionálních stranách a definuje je jako takové, které prosazují zájmy geograficky koncentrované periferní minority. Z uvedené rodiny vylučuje fašisticko-nacionalistické regionální strany a strany, které sice mají v programech obsaženy regionalistické, autonomistické nebo separatistické požadavky, avšak pouze v podřízeném významu vůči jiným podstatnějším cílům, např. v oblasti socioekonomické politiky (Müller-Rommel 1997: 19). 2) Příkladem může být např. jihotirolský neonacismus. 3) Boleslav Bárta byl prvním předsedou Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnosti pro Moravu a Slezsko. Pod jeho vedením v letech 1990-1991 dosáhlo moravské hnutí největších úspěchů a dodnes je uctíván jako jedna z nejvýraznějších osobností moravského patriotismu. Literatura / Literature BACKES, U. (1989): Politischer Extremismus in demokratischen Verfassungstaaten. Elemente einer normativen Rahmenttheorie. Opladen: Westdeutscher Verlag. BACKES, U. (1998): Rechtsextremismus in Deutschland. Ideologien, Organisationen und Strategien. Aus Politik und Zeitgeschichte B 9-10, 20. Februar, s. 27-35. BEYME, K. (1982): Parteien in westlichen Demokratien. München: R. Piper & Co. Verlag. KROUPA V. a kol. (1988): Český antifašismus a odboj. Praha: Naše vojsko, Český svaz protifašistických bojovníků. MAREŠ, M. (1999): Slovanství a politický extremismus v České republice. Středoevropské politické studie, roč. 1, č. 1 (tištěná verze), s. 19-36. MAREŠ, M. (2001): Sjednocená fronta. Analýzy & studie. Bulletin Ústavu strategických studií Masarykovy univerzity Brno, roč. 3, č. 3, s. 10-12. MAZEL, M. (1998): Oponenti systému. In FIALA, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, s. 117-277. MERKL, P. H. (2000): Elements of Extremism [online]. Presentation at the conference "Enhancing Security of States in a Multipolar World: Focus of Extremism. George C. Marshall European Center for Security Studies. Garmisch-Partenkirchen, 18-22 Sepetember 2000: . MEZIHORÁK, F. (1997): Hry o Moravu. Separatisté, iredentisté a kolaboranti 1938-1945. Praha: Mladá fronta. MOORE, P. (2001): Hard Choises for Environmentalist and the Mining Industry [online]. Presentation to the Prospectors and Development Association of Canada, Toronto. . MÜLLER-ROMMEL, F.(1997): Ethnoregionalist Parties in Western Europe. Theoretical consideration and framework of analysis. In De Winter, L., Türsan, H. (ed.): Regionalist Parties in Western Europe. Routlege, London and New York, 1997, s. 17-27. PASÁK, T. (1999): Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha: Práh. PERNES, J. (1996): Pod moravskou orlicí aneb dějiny moravanství. Brno: Barrister & Principal. SPENCER, M. (ed.)(1998): Separatism. Democracy and Disintegration. Lanham, Boulder, New York, Oxford: Rowman & Littlefield Publishers. STRMISKA, M. (1998): Regionální strany a stranické systémy. Španělsko, Itálie, Velká Británie a Severní Irsko. Centrum pro studium demokracie a kultury. STRMISKA, M. (2000): Rise and Fall of Moravian Regional Parties. Středoevropské politické studie, č. 4. roč. II.. . STRMISKA, M.: (2001): Identitary polarisation, Violence and Terror. A Study of Ethnic Terrorism. Středoevropské politické studie, č. 3, roč. III. < http://www.iips.cz/seps.html>. ZARISKI, R. (1989): Ethnic Extremism among Ethnoteritorial Minorities in Western Europe. Dimensions, Causes, and Institutional Responses. Comparative Politics, vol. 21, no. 3, p. 253-272. Použité prameny: Antifaschistische Nachrichten (2000), N. 11, . Česko-moravský vlastenec, 1997-1999. Dnešek, 1991-1993. Charta Moravorum (cca 1994). Komunistická strana Československa - Československá strana práce, 2001, . Moravská demokracie, 1996 Moravská demokratická strana (2000): tisková konference dne 10. března 2000. Moravská politika, 1995. Moravská zemská (osvobozenecká) armáda (1999-2001), dopisy. Nezávislost Moravy a Slezska, 2001, Nový dnešek, 1997-2000 Nový řád, 1993 Ruch Autonomii Slaska, 2001. Oswidczenie: Slask i Morawy na wspólnej drodze ku Europie regionów, < http://www.raslaska.org/>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama